(NE)BEZPEČNÁ PASTVA

(publikoval časopis "V sedle", červen 2016)

Pasení a pobyt venku ve spojení s vyhovujícím úkrytem a se zajištěním adekvátní výživy je pro koně jednoznačně nejpřirozenějším způsobem chovu.  Kůň se evolučně vyvíjel jako býložravec, který migroval za pastvou po stepích, kde přijímal v průběhu celého dne energeticky chudou pastvu. Od těchto dob se u koní hodně změnilo…

My lidé jsme je začali využívat.  Vyhranili jsme jim prostor a zamezili možnosti migrace za živinami. Energeticky chudou stepní trávu jsme nahradili pastvou, senem nebo  senáží z trav šlechtěných na co nejvyšší obsah cukrů a škrobů. Dále mají někteří koně s nižším využitím výrazně omezenou možnost pohybu s mnoha hodinovým pobytem v boxe. Naopak koně s intenzivním využitím potřebují výrazněji doplnit energii do krmné dávky – a to zajišťujeme jadrným krmivem. Jistě bychom našli mnoho dalších změn v životě koně od dob nekonečných stepních obzorů.  To vše s sebou nese mnohá úskalí v životě dnešního koně ať už v podobě zdravotních potíží a nebo  psychické zátěže.  S celou touto problematikou se nám tedy nabízí i téměř Hamletovská otázka v současnosti často skloňovaná: „Pást či nepást?“

Pást či nepást?

Z pohledu vývoje koně jako býložravce je nasnadě pastva jako nejlepší způsob chovu koně. Zcela jistě je to nejlepší pro psychickou pohodu koně – pobyt venku, průběžný přirozený pohyb, sociální život ve stádě spolu se zajištěním přiměřeného množství krmiva a vyvážení živin, příjem malých množství potravy v průběhu celého dne. Avšak je potřeba zohlednit i druhou stranu této mince: pastva má i svá nebezpečí.

Nebezpečná stránka trávy

Současné moderní druhy trav jsou člověkem roky šlechtěné na co nejvyšší obsah živin. Obsahují tedy oproti původním stepním druhům trav vysoké koncentrace uhlohydrátů – cukry, škroby. To je pro původního koně stejně neobvyklé jako konzumace jadrného krmiva s vyšším obsahem uhlohydrátů. Ne všichni koně se dokáží na tyto změny dobře adaptovat – zejména původní plemena koní – např. pony, hucul, hafling a zvláště těmto koním, ale nejen jim, hrozí onemocnění spojená s dlouhodobě i krátkodobě vyšší hladinou cukrů a škrobů v krmné dávce – patří sem insulinová rezistence, obezita, laminitida, Cushingova nemoc, růstová onemocnění mladých koní, zažívací potíže (koliky, průjmy, vředy) a další.

Je však otázkou, zda koně, schopné dobře využívat krmnou dávku, neoznačujeme možná chybně jako nemocné, obézní, insulin-resistentní a s náchylností na schvácení kopyt. Vždyť původně byla právě tato schopnost vytěžit z energeticky chudé stepní trávy maximum základním předpokladem k přežití a tudíž velkou genetickou výhodou. Pojďme tedy zapracovat spíše na sobě, než začneme koně nějak léčit nebo ho dále omezovat – poznejme raději jeho koňské potřeby  a umožněme mu se jim přiblížit. Je totiž velmi pravděpodobné, že zdánlivě „nemocný“ nebo „insulin-resistentní“ kůň bude při pouhém dodržení odpovídajícího menežmentu naprosto bez potíží a tudíž zdravý.

Jak na pastvu z pohledu koně

Někteří koně mohou trávit na pastvě dlouhé dny, noci nebo dokonce celou pastevní sezónu a nebudou mít, žádné potíže a budou v dobrém výživném i zdravotním stavu. Na druhou stranu můžete mít koně, který nezvládne být na pastvě vůbec. Při uvádění  každého koně na pastvu je tedy zapotřebí vždy postupovat obezřetně a koně pozorně sledovat, jak na pastvu reaguje. Navykání na pastvu by mělo být velmi pomalé a postupné. Začínáme s pasením první dny jen několik minut a postupně prodlužujeme, pokud kůň nemá potíže:  sledujeme jednak konzistenci výkalů (neměly by ztrácet svou formovanou konzistenci) a také si všímáme ochoty koně k pohybu. Příliš energeticky bohatá pastva v neadekvátním množství a u nepřipraveného koně může způsobit schvácení kopyt, kterého si všimneme právě nastupující neochotou k pohybu. V takovém případě ihned voláme veterinárního lékaře.

Postupné navykání na trávu by mělo trvat minimálně 14 dní, pokud kůň přechod na pastvu zvládá bez zažívacích potíží, má formované výkaly a nevykazuje známky schvácení kopyt. Je zapotřebí vyzdvihnout fakt, že každý kůń může reagovat jinak, a že zavádění pastevní sezóny musí být prováděno přísně individuálně. K překlenutí těch nejkritičtějších prvních dní až týdnů je možné použít doplněk se speciálním kmenem probiotických kvasinek, které umí udržet stabilní pH střev koně a stabilizuje rovnováhu střevního prostředí.

Koně citliví na cukry a škroby v krmné dávce, tedy insulin-resistentní, se skony ke schvácení, se sklony k obezitě, koně s Cushingovým onemocněním, koně s citlivým zažívacím aparátem  potřebují velmi přísně hlídaný pobyt na pastvě a jsou i tak rizikoví koně, kteří nemohou na pastvu vůbec. U těchto koní však neomezujeme pobyt venku! Je důležité, aby kůň zůstal koněm. I přesto, že nezvládá pastvu na moderních druzích trav, potřebuje pobyt ve stádě a volný pohyb alespoň ve výběhu bez trávy. Pokud má chovatel obavy, že jeho kůň může být citlivější na uhlohydráty, pak může začít pást v pozdějších vegetačních stádiích rostliny, kdy jsou rostliny již starší a „dřevnatější“. Dále můžete začínat pást takovéto koně na pastvě již vypasené. Nezapomínejte však, že kůň vždy potřebuje denně přijmout dostatečné množství hmoty a tu mu vždy musíte doplnit zvláště v případě, že kůň ono dostatečné množství hmoty nepřijme pastvou. Koně s IR, které umístíme na objemově slabou pastvu tedy dokrmujeme senem z druhých a třetích sečí a to sečené v pozdějších vegetačních stádiích rostliny. Dokrmovat můžeme kromě sena i různými komerčními krmivy určenými pro IR koně. Tato krmiva často zahrnují řepné řízky, případně rýžové otruby. U těchto koní musíme vždy dbát na vyváženou minerálně-vitamínovou výživu. Nadměrná množství cukrů a škrobů v krmné dávce ve spojení s rezistencí na inzulin s sebou přináší velký oxidační stres, který může zapříčinit další prohlubování začarovaného kruhu a to nástup Cushingovy nemoci. Přídavek antioxidantů (organický selen, vit. E, vit. C) do krmné dávky je tedy pro insulin-rezistentní koně velmi opodstatněný.

U některých koní je možné vyřešit nadměrný přísun cukrů a škrobů z pastvy použitím náhubku. Náhubek dle velikosti otvoru výrazně omezí příjem trávy. Má i další velkou výhodu, že koni umožní pro něj přirozený nepřetržitý příjem objemného krmiva po malých množstvích během celého dne. To je velmi důležité pro zdravě fungující trávení.

Další možnou variantou snižování nestrukturálních cukrů (cukry, škroby) z pastvy je použití oplůtkového systému chovu.

Jak na pastvu z pohledu trávy

Obsah cukrů a škrobů v trávě není konstantní a v průběhu dne a noci se v závislosti na vnějším prostředí neustále mění. Pro koně, kteří jsou citlivější na vyšší hladiny cukrů a škrobů v krmné dávce je bezpečnější pasení v době, kdy tyto živiny v rostlině nejsou v tak velkých koncentracích a naopak je vhodné vyvarovat je pastvy v časech, kdy jsou obsahy uhlohydrátů nejvyšší.

Rostina fotosyntézou vyrábí cukry.  Za teplých slunných dní je fotosyntéza o to intenzivnější  a rostlina je schopna vytvořit velká množství cukrů. Tyto cukry následně spotřebovává pro svůj růst.  Podle toho můžeme průběžně v návaznosti na počasí a vegetačním stádiu trávy odhadovat vhodnost pobytu konkrétního koně na konkrétní pastvě.

Nejnižší obsah cukrů a nejbezpečnější doba na pastvu

-          Ráno, pokud nebylo v noci méně než cca 5^oC (rostlina při nižších teplotách neroste a tudíž nespotřebuje cukry vyrobené a během fotosyntézy z předešlého dne).

-          Travní porost ve vegetativním stádiu – rostlina roste a spotřebovává cukry na stavbu vlastních tkání), před kvetením.

-          Travní porost bez stresu z nedostatku živin a vody, který je schopen bezproblémového růstu a tedy opět spotřeby asimilovaných cukrů na stavbu rostlinného těla.

-          Dny pod mrakem napovídají nižší schopnosti travního porostu k fotosyntéze a tudíž i nižším hladinám cukrů .

Nejvyšší obsah cukrů a nejrizikovější doba na pastvu

-          Pozdní odpoledne, navečer, zvláště po slunném dni.

-          V obdobích kdy teploty klesají pod 5^oC, zvláště pak, pokud jsou dny slunné a fotosyntéza (tedy i výroba cukrů) intenzivní.

-          Travní porost v květu.

Vždy je důležité, aby chovatel znal přirozené potřeby svého koně a to i v návaznosti na pasení. Pak už je jen na chovateli, aby si sám zvážil všechna rizika, která s sebou přináší konkrétní pastva pro konkrétního koně. V případě koní citlivějších na cukry a škroby  v krmivu si chovatel musí i zvážit, kolik námahy je ochoten vynaložit na minimalizaci rizik pastvy.

Pobyt na pastvě je pro koně z psychického pohledu to nejlepší, co si může přát. Umožněme mu tedy tento zasloužený způsob života, avšak s ohledem na všechna možná úskalí, která pastva může přinášet.

MVDr. Romana Babáková